Zítra ráno vyrážíme na cesty!

Jupí, odpracovali jsme tady solidní počet hodin, ani přesně nevim kolik, teď nás čeká třítýdenní dovolená na západě. Máme zhruba naplánované zastávky. Z těch nejznámějších jen pár – Národní park Yellowstone se spoustou teplných pramenů, gejzírů a mědvědů, Grand Canon, Národní park Zion, NP Yossemite a Sequoia, Mesa Verde, San Francisco, Las Vegas… Je toho dost. Máme 23 dní. Takže dneska zřejmě na delší dobu poslední teplá sprcha, poslední den na posteli a poslední den v Denveru…Zítra ráno jen vyzvednem našeho FOrda Focuse z půjčovny, naložíme věci a valíme. Takže zatim čao, kdo nás sleduje tak držte pěsti, ať se vrátíme a nesní nás medvěd, nebo nekousne chřestýš :)

Návštěva Red Rocks Amphiteatre 30.září

Podívali jsme se do Red Rocks, místo pro konzerty a představení mezi skálami na úpatí Skalistých hor. Dýchlo na nás svoji atmosférou a je jen škoda, že se na konzert na tohle báječný místo nejspíš nedostanem. Do na počátku října tady ještě vystoupí Abba, Smashing pumpkins nebo The Cure, je ještě z čeho vybírat, takže možná…Já bych fakt chtěl. ( Nakonec jsme na ničem nebyli )

Výlet na Mt. Rushmore do Jižní Dakoty 21.-23.září

Pouze ve zkratce vyjmenování navštívených míst:
- 3.největší jeskynní systém na světě Wind Cave
- Památník čtyř amerických prezidentů Mount Rushmore
- Indiánský monument náčelník Crazy horse vytesávaný do skály obdobně jako Mt.Rushmore
- Národní park Badlands

Celkem jsme ujeli asi 1200 mil.

Konzert britské taneční legendy Underworld 11.září aneb party jen do 11 hodin večer

Sice trochu se zpožděním, ale přeci jen trochu o stylu amerických parties.

Akce měla být původně v přírodním amfiteátru vytesaném ve skalách- Red Rocks,jenže nejspíš pro menší zájem než se čekal byla přesunuta do klubu zhruba pro 5 tisíc lidí v centru Denveru. Dorazili jsme nějak po osmé, to už na podiu rozdával radost Paul Okenfold. Kolem deváté za velkého aplausu nastoupili očekávaní Underworld. Rozjížděli pozvolna, ale potom když zahráli svoje největší pecky, jako King of Snake nebo Born slippy tancovali už úplně všichni. (Born slippy je ústřední melodie z filmu Trainspotting). Chybu měla akce jen jedinou a to, že končila v 11 hodin, takže kde to jsme :-) I když vzhledem k tomu, že jsme šli druhý den do práce to možná bylo i dobře…

Neděle v Six Flags: Elitch Gardens

Konečně jsme se donutili jít do denverského zábavního parku. Místo plné horských drah různého druhu, sklonu a délky. Nechyběla ani klasická bílá dřevěná jako je třeba vidět v úvodní znělce seriálu Krok za krokem…Dále je tu volný pád z věže a spousta menších drobných atrakcí, na kterých je taky srandy kopec.

Six Flags je americko-kanadská síť zábavných parků, pod které spadá, také Elitch Gardens. V Evropě je také několik parků spadající pod Six Flags, ale nejsou tak mega, 3 evropské jsou ve Francii, jeden v Belgii a nejblíž ČR v Německu poblíž Duisburgu, kdo by měl třeba zájem...
Jelikož je už září, děti chodí do škol, tak nebyli na atrakcích ani moc fronty a čekačka na jednotlivé vylomeniny nebyla delší než 3minuty. Stihli jsme projít úplně všechno a něco i dvakrát :) Užili jsme si dosytnosti a umotaní a namotaní se vracíme dom…Při usínání nejspíš budem ještě trochu rotovat.

Výstup na nejvyšší horu Rocky Mountains National Park – LONGS PEAK - 14255 feet, 4345m

Na neděli jsme naplánovali trošku procházku a to zdolání nejvyššího vrcholu naší oblasti. Podle návodu jsme měli vstát brzy ráno, aby nás nezastihli odpolední bouřky. Vstávali jsme v 4:30 ráno! posnídali studené párky s chlebem a vycházeli jsme jako jedni z posledních. Odhady na dobu trvání cesty tam i zpátky se různily od 8 až 13 hodin, někdo to nahoru holt asi běhá. Cesta byla dlouhá 7,5 mil, takže zhruba 12km, s cestou zpátky tedy pěkných 24km. Ráno byla nečekaně tma a kosa, asi 4 stupně. Čas 5:15 vycházíme. Po tom co jsme opustili pásmo lesa a klečí se nám ukázal nádherný východ slunce. Cestou fotíme jak zběsilý. Vypadalo to že bude celý den jasno a pálit slunce. Až na vrcholek máme krásně. Ve 12:15 jsme na vrcholu, 5 minut si užíváme a pak střelhbitě dolů. Chvíli potom, co jsme dorazili nahoru začala solidní bouřka, blesky, kroupy se sněhem a deštěm.. Tohle počasí trvalo skoro celou cestu dolů, takže se vracíme už tradičně z výletu promočeni na kost. Auto nás taky nezklamalo a přichystalo překvápko, tentokrát naštěstí jen píchnutý kolo.

Prodloužený Labour day víkend (*Labour day = obdoda našeho svátku práce)

Sobotu jsme začali zastávkou v Boulderu, městě plném studentů a taky centrum horolezeckého sportu západní Ameriky.
Dál jsme projeli autem po známé Trail ridge road – jedná se o nejvýše položenou silnici v USA. Silnice protíná národní park Rocky Mountains. Spojuje Estes park na východě a Timber Creek na západě, šplhá až do výšky 3710m a od října do dubna je kvůli sněhu uzavřená. Pokochali jsme se kopečkama a sjeli k jezeru Grand Lake. Smočili naše supr těla :-) v extrémě studené vodě a rozjeli se směr Longs Peak. Chtěli jsme přespat v kempu, jenže bylo plno, tak nám nezbylo nic jiného, než zase spát v našem běláskovi…

Mezinárodní fotbalový turnaj Johny’s cup 2007

V sobotu 25. se tu konala velká česko polsko americká akce – devátý ročník Johny’s cupu. Hráli jsme v různých družstvem, já v polské družině společně s dalšími dvěma Čechy a kluci si to vodili v Českém týmu. Jinak já jsem hrál s bandou nervujících se důchodců,kteří vydrželi běhat jenom první dva zápasy a zbytek už se snažili uhádat. Takže celkové čtvrté místo a prohru v semifinále s pozdějším vítězem jde brát jako maximum a úspěch. Karboš a Rajmoš si domů vezou na památku stříbrné medaile, holt česká družina byla lepší. Jinak turnaj byl celkově dost o nezvládnutých nervech, párkrát došlo k bitce a pěsti lítali. Celkově jsme všichni tři rádi, že po skončení máme svoje nožky v celku. Po snědení všech klobás, dotočení čtvrtého sudu a vypití posledního pivka jsme odjeli totálně vyčerpaní a spálení od slunce dom. Pěkná akce to byla..

Malé výročí ( výdvouměsíčí )

26.srpna jsme tu byli rovné dva měsíce. Čeká nás ještě zhruba měsíc a týden práce a pak třítýdenní dovolená, na kterou tady všichni den co den dřeme :)

Konečně gauč!

A nejenom jeden. Dostali jsme dárkem hned dva gauče, takže pomalu stoupá vybavenost naší domácnosti a začíná to u nás vypadat jako u lidí. Sedí, leží a všechno se na něm skvěle. Inu není to lehký jen tak si vybavit byt, proto tolik radosti...

P.S. Přidána trochu ujetá anketa a nové fotky ve fotogalerii.

Sobota: Narozeninová párty

Klouček, se kterým hráváme volejbal - Big Michal slavil narozeniny, holt sme byli pozvaný a šli jsme to omrknout. Big Michal se mu říká protože má asi 130 kilo…U něho ve sklepě si postavil taneční parket s barem. Nechyběli ani stroboskopy, zrcadlová diskokoule a mlha. Něco jako eSko na Harcově. V reprákách se rozezněli český hity od Landy, Kabátů a následovala spousta dalších interpretů nejen ze Česka a tak sme si fajně zahopsali. Nakonec na narozeninách bylo asi 40 lidí a jedno grilovaný prase. Miniparket byl narvanej k prasknutí. Jen ten nízkej strop vadil a tak se po akci objevily šrámy na rukách, způsobený snahou o taneční kreace, i když možná to spíš už bylo jen nekontrolovaný mávání rukama nad hlavou.. Akce se vydařila až na to, že nám prostě někdo nazvracel do auta, do dneška se neví kdo to byl, ale ráno to bylo zase uklizený, záhada…Ale jako tfuj ;-)
Holt prostě se nenudíme a prožili jsme lehce taneční víkend, ale potřebovali jsme ho moc po tý dennodenní dřině.
Na fotce jsou dvě čuňata – grilovaný a náš rádoby šéf Máchal.

Pátek večer: Czech Bar Sobo 151

V pátek jsme vyrazili na konzert do českýho báru Sobo.Tak na úvod důležitá informace je, že tam točí český pívo - Plzeň a Budvar, Plzeň teda vůbec nechutná jak Plzeň, naopak chutná podivně. Budvar byl supr. Kuchyně taky nevypadá na první pohled špatně – svíčková, guláš, vepřo knedlo zelo, ale nezkusili jsme.
O muziku se starali dvě český kapely, názvy si nepamatuju, ale dobrý to bylo! Kytary, bicí, ňáký klávesy a nejspíš kluci a ženy hráli i na jiný nástroje, který sem nestih postřehnout. Proste funk rock, punk, rock těžko zařaditelný. Po konzertě ty hodný šli spát a jeden divočák pokračoval až do rána na techno párty. Solidní noc…

Posezení v místní hospodě

Blízko našeho bytečku máme solidní hospodu – City Pub. Vyrazili jsme na průzkum, ochutnat místní patoky, kterým tu říkaj pivo. V hospodě seděla banda angličanů a na velkým plátně promítali ruggby. Škoda,že i holky z Anglie, který na přenos taky koukali rozuměli pravidlům líp než my. My jsme prostě seděli a snažili se pochytit co se dalo.
Po skončení přenosu začala ta pravá party, neboli Karaoke Show, v Čechách ne zas tak moc oblíbená věc,kdo ví, tak ví a kdo neví, tak to vypadá následovně. DJ vám hraje muziku a před vámi na obrazovce se zobrazuje text písně kterou máte za úkol zpívát do mikrofonu, je to sranda, chytit melodii, taneční pohyby atd. Taková malá americká superstar. Američtí opilci se ukázali jako solidnín zpěváci,fakt každej kdo šel zpívat, tak prostě uměl. Ale i tak jsme se mlátili smíchy, občas to byli zajímavý postavičky a typy lidí. Z nás nikdo odvahu zazpívat neměl. Přístí sobotu se akce opakuje, tak přemluvíme českou superstar karbiho, ať zkusí zanotovat. Kolem půlnoci jsme odešli domů a neděli v lepším případě prospali. Byl sice jinej plán, ale dvě třetiny našeho týmu ztrávili nedělní ráno i odpoledne na WC v objetí záchodový mísy, ale o tom zas někdy jindy a naživo, nejspíš až doma..Není to příjemný psaní ;-)

Víkend !

Páteční večer jsme posteskli po české kultuře, tak sme zkoukli dva filmy z domácí tvorby – Svěrákovi Vratné láhve, odpočinkovej a výbornej film a příběh feťáků Pravidla lži. Užíváme si sobotní ráno, vstáváme fakt v klídku asi v 8. Od deseti ráno nás čeká volejbal s českou bandou. Půlka lidí dorazila s dvěma promilem v krvi po páteční párty, ale hráli statečně.Volejbal hrajeme každý pondělí a sobotu. Je to fajn zpestření, než pořád jen makat. Za zhruba 14 dní nás čeká velká Česko-Polská akce – turnaj ve fotbale, hrajem každém v jiným tymu, bude to prestižní záležitost a nic si nedarujem :)

Výlet na jih - den druhý

Ráno nás budí projíždějící vlak, vyspali jsme se solidně. Chrněli jsme všichni tři v autě. Káru máme velkou, tak nebyl problém. Vstávali jsme brzo, už kolem sedmy. Vyjeli jsme směrem na most Royal Bridge, chvíli jsme bloudili, ale v 8 jsme byli na mostě a skoro sami,takže ok. Asi hoďku jsme se kochali kaňonem, který vyhloubila řeka Arkansas a vážně hodně vysokým mostem. Pak razíme dál, na horké prameny Poncha Springs, ve kterých jsme se chtěli trochu polehnout a zregenerovat polámaný těla. Zastavili jsme na benzíně, že se jako zeptáme kudy kam za prameny, ale to jsme asi neměli dělat… Prej že tu prameny jsou,ale nejsou veřejně přístupné. Hm,holt se vracíme k autu a on ten syčák Dodge nejde nastartovat. Celkem problém, pač jsme byli asi 120 mil od domova. Všichni tři jsme „zdatní“ auto mekánici,takže otevíráme kapotu a chytře civíme do motoru. Jediný co zvládáme je zkontrolovat olej. Opět úplně nahodou potkáváme místního kovboje. Auto mu smrdělo hnojem a měl psa z Československa,to je jediný jak bych ho popsal. Působili jsme na něj zřejmě hodně bezradně a tak se nám snažil všelijak pomoct. Sháněl nám opravdový mekániky, půjčovnu aut, odvoz do Denveru… Nakonec by nás jeho kamarád hodil domů za 160$, plus ještě oprava auta nebo odtah, takže výlet by se celkem prodražil. Už bezradně kroutim všim co v autě máme a najednou zázrakem chytlo. Ještě jsme stihli poděkovat všem místním za ochotu a nasedli jsme do našeho draka a zmizeli po dálnici do Denveru. Další cíle výletu byly odloženy na neurčito. Celkem se nám cesta o dost zkrátila a podle mě jsme to nejhezčí bohužel neviděli. Velké písečné duny čekají na jindy, zřejmě na říjen…

Konečně volno a náš výlet na jih - den první

Po měsící téměř každodenní práce jsme si naplánovali vícedenní trip na jih. Na programu byla letecká základna US Air Force,geologická zajímavost Garden of Gods, zlatokopecké městecko Cripple Creek, nejvyšší závěsný most na světe Royal Gorge, horké prameny Poncha Springs a cílem byl Národní park Grand Sand Dunes (Velké písecné duny)Délka: 300 mil, Skupina: "netradicne" Kubajz,Karbi,Rajmi. Plán odjezdu: sobota ráno 7:30. Odjezd: Ideální 7:30, jedna z nemnoha věcí, která nám ješte vyšla ideálně..Míle plynuly, benzín ubýval a najednou jsme se ocitli tam, kde Tom Cruise zacínal svoji filmovou kariéru. Pri prohlídceletecké základny amerického letectva si každý z nás predstavoval jak sedí v bombardéru a masakruje vjetnamce :)
Po této návštěve se uvnitř nás ozvaly geologické pudy a pokračovali jsme směrem Garden of Gods.Tady jsme si prošlivšechny cesty co byli v nabídce a celkem jsme se zničili.Příšte musíme víc šetřit síly. Rajmiho znenadání chytli objevovatelské touhy a ujal se vymýšlení dalších cílu. Po několika nezdarech jsme se objevilive vesnici Green Mountain Falls, jak již název napovídá, meli se tu nacházet vodopády. Po pár rozhovorech s místnímiobyvateli jsme se vydali za určitě ohromnými vodopády. Nebe nás varovalo svoji černou barvou, my však nemeškali a vydali se čtvrt mílovývýstup. Ze čtvrt míle bylo mil pět, vodopády nikde, slejvák jako kráva. Mokří až na slípky jsme se vydali sprintem k autu.Bouřka to byla fakt solidní.
Převlíkli jsme svršky i spodky a vydali se za mostem Royal Gorge. Leč nějak se nám setmělo. V prvním městě kupujeme basu piv,hledáme místo ke spánku. Usídlili jsme se na parkovišti blízko řeky ve měste Canon City. Dáváme si každej 4 Corony, večeříme chleba s kukuřicí a spíme jak mimina.

Naše zaměstnání

Po pár dnech u Vojteka jsme se tak nějak dostali k místnímu českému mafiánovi Josephovi. Je tu už 10 let.Má spoustu kontaktů a hlavně dobře rozeběhlou stavební firmu. Náš problém je, že nejsme zrovna řemeslníci a tak nemůžeme dělat zatím uplně sami,ale zatim tak různě pomáháme = měříme, řežeme, přidržujeme, bouráme, koukáme a zevlujeme.Po týdnu kluci odešli robit do natěračský firmy k dalším Čechům. UJosepha jsem zůstal sám, ale ne na dlouho,budeme se různě střídat,jak bude zrovna třeba. Práce to moc zajímavá není, ale kačky za ní jsou a to je hlavní.Děláme 8 hodin,dá se to vydržet.

Jak jsme tak našli práci...

Jednoho dne jsme přeci jen po všech odmítnutých žádostech o práci začali makat. žádná sláva to zezačátku nebyla,objevili jsme se u Poláka Vojteka na jeho baráčku. Tvořili jsme tam úplně všechno co bylo potřeba. Karbi zezačátku jenom demoloval, protože byl nejvíc neohrabanec, ale teď se vypracoval a už taky zdárně tvoří. U Vojteka jsme pobyli asi 7 dní, pak nás to přestalo bavit, protože je to daleko od Denveru a není tam vůbec nic. Je to takovej lesní dům na samotě,takže chybí signál na mobil, internet, pořádná koupelna a vlastně všechno. Ale i přesto nás tahle robota zachránila, protože peníze začali pomalu docházet a jiná práce nebyla. Takže díky a zas někdy pan Vojtek.

Hola hej doma

Zdravíme z amerického kontinetu,jak možná ne všichni víte letěli jsme sem takřka naslepo.Neměli jsme práci,bydlení.Věci, které obvykle máte jisté když jedete na takovyhle delší výlet...Všechno nám selhalo zhruba 14dni pred odletem a uz se nam nepodařilo sehnat nic jineho. Rodiny jsme timto teda nijak nezatežovali, aby o nás nebylo moc strachu.

Uspěšně jsme tedy přistáli a po 14ti dnech tady jsme se stabilizovali.Mame nezbytnosti, bez kterých si nelze život tady v Americe představit-auto a mobil.3 týdny máme i vlastní ubytování.První týden jsme spali kde se dalo, prvni tyden nam poskytl azyl, aniž by o tom věděl malý Američano-Nor August a pes Standa.Dostali jsme se tam pres kluka, od ktereho jsme meli koupit a nakonec i koupili našeho Dodge Caravana z roku 93.Jeho pritelkyne hlidala pravě maleho Augusta, když měl rodiče na tydením výletu ve Francii.Uzivali jsme si pohody v jejich mega luxusním bytě, hledali přes internet a teléfen práci, zevlovali v parcích a po večerech na kompech vejrali na ztřeštěný komedie.